Časopis e-Perseus

Dne 26. 10. 2006 odstartovaly z misu Caneveral dvě družice STEREO, které mají za cíl sledovat Slunce souběžně ze dvou míst. Obě družice (obrázek 1) obíhají po velmi podobné orbitě jako Země. Jedna ji však o 45° předbíhá a druhá je o 45° pozadu. Na Sluce míří v obou případech malé dalekohledy se širokým zorným polem osazené 2048x2048 px CCD čipem. Zorné pole kamer je 20°x20° a při pozorování používají 40s expozice, které se pak při zpracování sčítají do 40 minutových obrázků Slunce. Před CCD jsou nainstalované shodně filtry omezující rozsah na 630 až 730 nm.
 Zorné pole je tak veliké proto, aby se do něj vměstnala celá Sluneční korona. Její „stereo“ pozorování je jedním z hlavních cílů mise.
 
 Kromě Slunce a sluneční korony se však na CCD úspěšně zaznamenávají i hvězdy do 12. magnitudy. V průběhu roku se tak daří zachytit až 650 tisíc hvězd do 11,5 mag a z toho 75 tisíc jasnějších než 9,5 mag. Pás oblasti, ve které jsou pozorovány objekty je +/- 10° ekliptikální šířky a ukazuje jej obrázek 2.
 
 K. T. Wraight a kol. (2011) zveřejnil nyní práci, ve které zpracoval fotometrii všech pozorovaných hvězd (mimo Slunce) a hledal zde proměnné hvězdy a případné tranzitující exoplanety. A podařilo se mu obojí! Jako výsledek zveřejněné práce jsou dlouhodobě pokryté světelné křivky 263 zákrytových dvojhvězd, z nichž je 122 dříve nepublikovaných. Kromě toho se autorům podařilo zachytit velmi slibného kandidáta na tranzitující exoplanetu. A to u jasné hvězdy (7,5 mag) HD 213597 = GSC 567-1913 v souhvězdí vodnáře (Aqr). Pojďme se nyní podívat na některé zajímavé výsledky blíže.
 
 Kandidát na tranzitující exoplanetu HD 213597 b
 Tato hvězda je podle Simbadu spektrální třídy F0 a nejeví žádné znaky proměnnosti. V datech STEREO se podařilo zaznamenat světelnou křivku s typickým tranzitovým profilem (rychlý pokles a vzestup, setrvání v poklesu bez změny jasnosti, anglicky box-like feature). Viz obrázek 3. Všechny tranzity jsou identické a mají hloubku 0,025 mag. Perioda je 2,4238 dní. Nejsou přitom zaznamenané žádné „sekundární minima“. Tedy jde s velkou pravděpodobností o sub-stelární objekt. Jeho hmotnost by měla nyní potvrdit navazující spektroskopická pozorování pomocí měření radiálních rychlostí.
 
 V471 Tau – progenitor kataklyzmické proměnné
 U této těsné zákrytové dvojhvězdy sestávající z červeného a bílého trpaslíka se podařilo sondám STEREO zachytit dlouhodobou světelnou křivku zachycující magnetickou aktivitu červené – sekundární složky (obrázek 4). Protože křivky mají časové rozlišení 40 minut, nepodařilo se zachytit zákryty samotné, které trvají jen 48 minut (Petrík, Hric, 2001). Podle K. T. Wraight a kol. lze V471 Tau považovat za objekt ve fázi před vznikem kataklyzmické proměnné. Takovéto komplexní zachycení projevů magnetické aktivity může mít velký přínos pro pochopení dějů před vzplanutím SN typu Ia a tedy i kalibraci škály pro určování extragalaktických vzdáleností ve vesmíru.
 
 NSV 7359 – pulzující typu beta Cephei ve vícenásobném zákrytovém systému
 Asi nejzajímavější objekt, který se K. T. Wraightovi a kol. podařilo nalézt je nově objevená zákrytová dvojhvězda NSV 7359 (= HD 142883 = GSC 6199-917). Tento objekt vykazuje zákryty hluboké 0.5 mag (prim) a 0.2 mag (sec) s periodou 9,1999 dní (obrázek 5). Je velmi zvláštní, že se již dříve na zákryty u této hvězdy nepřišlo. Je totiž poměrně jasná (v maximu 5,6 mag) v souhvězdí Štíra (Sco) a navíc je u ní známo, že se jedná o pulzující hvězdu typu beta Cephei s amplitudou 0,03 mag. A to ještě není všechno. Podle spektroskopických pozorování se jedná o těsnou dvojhvězdu s periodou oběhu 0,2872 dní. To nutně vede k domněnce, že zákryty vykonává třetí – vzdálenější těleso, které obíhá vně kolem těsné dvojhvězdy.
 Autoři dále spekulují, že zákryty nebyly dříve objeveny proto, že k nim prostě nedocházelo. Je možné, že zákryty vzdálenější složkou jsou přechodnou událostí způsobenou změnami v inklinaci. Ty mohou být způsobeny právě vzájemným gravitačním působením třech objektů. Tento jev je známý jako Kozai efekt či Kozai oscilace (Kozai, 1962). Předpokládá se přitom, že Kozai efekt je přičinou i mnoha vysokých inklinací pozorovaných u exoplanetárních systémů.
 NSV 7359 Sco je tedy velmi horkým kandidátem na co nejčastější pozorování. Případné stáčení dráhy (přímky apsid či inklinace) se projeví změnami v hloubce a trvání zákrytů. Není rovněž vyloučené, že v budoucnu „do hry“ vstoupí i druhá složka těsné dvojhvězdy a bude docházet k zákrytům všech třech složek.
 
 Zajímavých zákrytových dvojhvězd s různě deformovanými světelnými křivkami je v práci Wraighta a kol. celá řada. Ukázka je k vidění na obrázku 6. Všechny křivky i souhrnná tabulka s údaji o nalezených zákrytových dvojhvězdách je k nahlédnutí přímo v popsané práci. Sondy STEREO a hlavně tým kolem této mise NASA, nám ukázali, co vše lze zjistit pozorováním Slunce. Neuvěřitelné.
 
 REFERENCE:

• Wikipedie, http://cs.wikipedia.org/wiki/STEREO_(sondy)

 
• Wraight K. T. a kol., 2011, STEREO observations of stars and the search for exoplanets, http://arxiv.org/abs/1103.0911

 
• Petrík K., Hric L., 2001, Perseus 2001/4, p. 17, Fotometrický výskum V471 Tauri – tretie teleso v systéme! http://var2.astro.cz/perseus/2001-4.pdf

 
• Kozai Y., 1962, The Astronomical Journal, 67, 591