Časopis e-Perseus

Článěk vychází jako první z připravovaného cyklu "Z kopulí proměnářů" a v přibližně měsíčním intervalu Vám budou představovány pozorovací stanoviště a technika pozorovatelů proměnných hvězd. Cílem je především vzájemná inspirace mezi pozorovateli a motivace pro začátečníky, kteří by chtěli s proměnnými hvězdami začít.
 
 V prvním článku z cyklu je představen dlouholetý pozorovatel Bohuslav Hladík, který v průběhu let upgradoval svou pozorovací sestavu na cestovní, kterou může vzít jednoduše i do vlaku :-)
 
 
 Historie
 
 Od mládí jsem byl okouzlen hvězdnou oblohou. Zejména její proměnností. Pozoroval jsem změny v souhvězdích v průběhu roku, Slunce, Měsíc, planety, meteory a radoval se i z komet. V astronomickém kroužku na Štefanikově hvězdárně v Praze na Petříně jsem se seznámil i proměnnými hvězdami a jejich vizuálním pozorováním. Zaujalo mne i to, že k tomu stačí poměrně malé dalekohledy. Ty jasné jsem sledoval divadelním kukátkem. Líbilo se mi, že na mne blikají. Bylo to zajímavé a mohlo to mít i vědecký význam.
 
 První pozorovací souprava s kamerou ST-7
 
 Po čase jsem se zúčastnil pozorovacího praktika Sekce proměnných hvězd České astronomické společnosti na hvězdárně ve Vyškově-Marchanicích. Pozorovali jsme sice vizuálně, ale na zdejším dalekohledu měli zabudovanou CCD-kameru ST-7. Dávalo to přesnější měření, navíc s vyloučením osobní chyby a s výhodou se k nim kdykoli vrátit. Toužil jsem po takové možnosti. Netušil jsem, že se tato kamera stane tak trochu mým osudem. Hned na následujícím pozorovacím praktiku pořádaném Sekcí proměnných hvězd, v Krkonoších na hvězdárně Luboše Bráta, jsem si ji vyzkoušel v sekčním setu s dalekohledem Vixen, refraktorem 80/910 na malé japonské montáži. Pak mi byla tato souprava zapůjčena na rok domů. Nyní mám možnost kameru používat v CCD-sekci, založené Filipem Walterem, na pražské Štefanikově hvězdárně, kde je při každém pozorování používaná. Tam ji také mohou využívat i ostatní pozorovatelé.
 
 Malý refraktor 70/500 a kamera Atik 320E
 
 Ovšem vzhledem k poměrně velké ohniskové vzdálenosti dalekohledu Vixen vůči malé ploše čipu kamery bylo zorné pole velice malé a tím vyhledávání hvězd dost obtížné. Montáž se musela pokaždé ustavovat a chyběly spolehlivé dělicí kruhy. Stávalo se, že jsem hvězdu dlouho nenacházel. Proto jsem si našetřil na vlastní CCD-kameru, Atik 320E, která má čip větší, také chlazená a na malý dalekohled, refraktor 70/500. Ohnisko téměř poloviční. Souprava měla větší zorné pole, které umožňovalo nejen lepší orientaci na hvězdném nebi a i získání vhodných porovnávacích hvězd pro případ sledování jasných proměnných hvězd. Právě na poměrně jasné proměnné hvězdy jsem se totiž zaměřil. Všimnul jsem si poznámek, že právě ty jsou málo pozorovány. Oblíbené jsou totiž velké dalekohledy s dlouhými ohnisky a tím s malým zorným polem. Dobré pro hvězdy nižších magnitud. Jasnějších hvězd je však poměrně málo - a na snímku musí být proměnná, srovnávací i porovnávací hvězdy, které musí být podobné jasnosti, společně. To v případě jasnějších hvězd vyžaduje poměrně velké zorné pole a tím i kratší ohnisko. Proto jsem postupně zkoušel teleobjektivy s kratšími ohnisky. 300, 200 a nyní používám teleobjektiv s ohniskem 135 mm. Zorné pole 3x2 º je dostačující.
 
 Cesta k přenosné montáži
 
  Jako montáž jsem nejprve používal CG-4. Ze začátku jen s jednoduchým pohonem, pak dovybavil systémem GoTo. Dobrá, ale na dálkovou dopravu vlakem či autobusem těžká. Proto jsem jako protizávaží využil láhev na vodu, kterou jsem naplnil až na místě. Kupodivu její kývání ve vánku nevadilo. Poté jsem vyzkoušel cestovní montáž Sky-Watcher Star Adventurer. Také dobrá a lehčí. Pro dálkovou dopravu se však chystám používat montáž ještě lehčí: EQ-2. "Skoro nic neváží", jak se vyjádřila jedna známá. Má sice určité vůle, ale každou montáž bez autoguidingu je nutné po určité době kontrolovat, zda je obraz takový jako na začátku. Mezitím se věnuji objektům na obloze.
 
 Driftová metoda ustavení
 
  Pro nastavení montáže používám driftovou metodu:
 1) Nejprve ji nastavím na hrubo na směr sever-jih - osou tam, kde je severní pól s Polárkou. Pak zapnu hodinový stroj a dalekohled namířím na předpokládaný jih - ve výši nebeského rovníku, deklinace 0 °, tj. 40 ° nad obzor.
 
 2) V dalekohledu - v mém případě na obrazovce počítače - vyberu hvězdu a sleduji, zda nad obzor stoupá či klesá. V ideálním případě svoji výšku nemění. Pokud však klesá, znamená to, že jižní část polární osy montáže nemíří na jih, ale na západ. Azimutálně tedy montáží pootočím směrem k jihu, tj. jižním koncem polární osy doleva. Pokud stoupá, znamená to, že jižní část polární osy nemíří na jih, ale na východ. Azimutálně tedy montáží pootočím k jihu, tj. jižním koncem polární osy doprava.
 
 3) Pak dalekohled namířím na východ, deklinace 0 °. Vyberu hvězdu a sleduji, zda stoupá či klesá. V ideálním případě svoji výšku nemění. Pokud však klesá, znamená to, že že polární osa montáže míří pod severní pól a je třeba ji natočit výše. Pokud stoupá, znamená to, že míří výše než je severní pól a je třeba ji natočit níže.
 
 Není to nic složitého - je to jen o logice. Oba postupy se doporučuje zopakovat.
 
 Vyhledávání objektu
 
  Pro základní vyhledávání objektů jsem používal 50mm hledáček, vzpřimující, 90º, který jsem koupil v obchodu Supra pana Zahajského. Výhodou je to, že situace v hledáčku odpovídá situaci na obloze, výškově i stranově, a přitom se nemusím pod ním krčit. Nyní mi jako hledáček dobře slouží výměnný teleobjektiv s ohniskem 28 mm. Zorné pole 15x10 º je dostačující a obraz pozoruji pohodlně na monitoru počítače.
 
 Kde získat inspiraci a možnosti pozorování
 
 Sekce pro pozorování proměnných hvězd a exoplanet, SPHE, České astronomické společnosti, pořádá jarní semináře, letní pozorovací praktika a podzimní konference. Tam se lze poptat na různé záležitosti týkající se jak pozorování proměnných hvězd tak i možné interpretace provedených pozorování.
 
 Na jednom praktiku jsem se dotázal na proměnnost hvězdy, která nebyla nikde zaznamenána - a dověděl se ke svému úžasu, že jsem se stal objevitelem její proměnnosti. Nyní je katalogizována a dokonce jsme o ní napsali zprávu do vědeckého časopisu.
 
 Není však třeba shánět vybavení pro pozorování proměnných hvězd a investovat nemalé peníze:
 
 - výše uvedená sekční souprava (Přístrojový set SPHE ČAS, kterému bude věnován článek v budoucnu, pozn. editora) byla, díky panu Zahajskému ze Supry Praha a panu Cagašovi z Moravských přístrojů, změněna na moderní pozorovací systém, vybavený i speciálními filtry. Systém je dálkově ovladatelý z notebooků přes internet. Po dohodě je přístupný každému pozorovateli ze sekce SPHE. Jen je třeba si včas zaregistrovat pozorovací noc.
 
 - na Štefanikově hvězdárně založil Filip Walter CCD-sekci pro pozorování proměnných hvězd, kterou vybavil DSLR-kamerami. Používá se i kamera ST-7. Tam se pozoruje osobně. Tuto možnost využívám také.