Časopis e-Perseus

Podzimní počasí v letošním roce není zrovna příznivé pro pozorování proměnných hvězd a proto jsme se snažili alespoň v krátkých okamžicích, kdy se rozpustila nakrátko mlha nebo na chvíli odešla frontální oblačnost, namířit dalekohledy na noční oblohu.
 
 Při prohlížení archivních minim jsem narazil na zajímavou hvězdu objevenou družicí Kepler s označením KIC 9472174. Tato zákrytová dvojhvězda v souhvězdí Labutě má na světelné křivce amplitudu změn jasnosti zhruba 0,2 magnitudy o periodě 0,126 dne. Tato změna jasnosti není ale způsobena zákryty, ale je důsledkem odrazu světla horké trpasličí hvězdy o teplotě 29 500 K od sekundární hvězdy. Současně díky sklonu orbitální dráhy 69,45 o dochází během oběhu hvězd ke krátkým zákrytům, které jsou také vidět na světelné křivce.
 
 Další zákrytová dvojhvězda se nachází v blízkosti námi dlouhodobě studované eruptivní dvojhvězdy GJ 3236. Nese označení V1179 Cas a byla objevena jako zákrytová v roce 2008 z automatické přehlídkové databáze NSVS. Z nich byla určena oběžná doba hvězd 1,66859 dne. V databázi VSX je uvedena amplituda změn zhruba 0,7 magnitudy. Nová pozorování z naší hvězdárny však naznačují, že hloubka poklesu se pohybuje kolem dvou magnitud. Tento rozdíl bude pravděpodobně způsoben tím, že databáze NSVS nemá dostatečné pokrytí daty během zákrytu. Navíc se ukazuje na světelné křivce během zákrytu minimálně hodinová zastávka v minimu. Bohužel za poslední dva měsíce se nepodařilo z důvodu nepříznivého počasí získat kompletní světelnou křivku primárního zákrytu.
 
 16. října 2017 se podařilo odpozorovat celé sekundární minimum V1179 Cas. Nebyl zaznamenán ani začátek a konec úkazu, tudíž minimální doba trvání sekundárního minima je 7 hodin a 35 minut. Pokud se podaří ještě doplnit fázovou křivku o další pozorování, bude zajímavé pro tuto zákrytovou dvojhvězdu vytvořit model.