NOVINKY

RSS feed

Facebook

Komentáře

YouTube kanál

Fotogalerie z akcí

POZOROVACÍ KAMPANĚ

Starší kampaně

POZOROVACÍ PROJEKTY

POZOROVACÍ DENÍKY

AMPER - physics.muni.cz

Uživatelské objekty

KONFERENCE 2021

DATABÁZE & APLIKACE

Univerzální vyhledávací brána

Open European Journal on Variable stars

O-C brána

CzeV katalog

SvkV katalog

RafV katalog

Světelné křivky & data MEDÚZA

Známé zákrytové dvojhvězdy

Statistické centrum

Exoplanet Transit Database

Linearita CCD kamer

Fotometrie s DSLR

Perseus - ČASOPIS ON-LINE

Archív tištěných čísel

DOWNLOAD

Začátečníkům

RSS zdroje

O SEKCI PHE ČAS

Výbor sekce

Proměnářské akce

Výroční zprávy o činnosti

Historie sekce

Cena Jindřicha Šilhána "Proměnář roku"

Podmínky členství

Přihláška za člena

Seznam členů

Jednací a organizační řád

Seznamte se: Sekce PHE ČAS

Souhlas se zpracováním osobních údajů

DISKUSNÍ FÓRUM

konference var@lists.astro.cz

PŘÍBUZNÉ ODKAZY

ČAS - Česká astronomická společnost

Historie Sekce PHE ČAS

Stanovit datum prvního vědomého pozorování proměnné hvězdy v našich zemích je obtížné. Mnohým se v této souvislosti jistě vybaví jména Tycho Brahe, Johannes Kepler, Tadeáš Hájek z Hájku. Jenže v jejich případě se víceméně jednalo o pozorování náhodná. Proto se v našich úvahách přenesme o více než dvě století blíže k současnosti. V sedmdesátých až devadesátých letech 19. století provedl více než dvacet tisíc pozorování (odhadů jasnosti) pražský profesor Vojtěch (Adalbert) Šafařík. Jemu tedy připišme prvenství a hned dvojnásobně cenné. Byl prvním naším systematicky pracujícím pozorovatelem proměnných hvězd a až do dneška také nejčilejším. Z jeho následovníků jmenujme alespoň Ladislava Pračku, který se kromě vlastních pozorování zasloužil o publikaci většiny pozorování Šafaříka, a Václava Rosického, který na pražské univerzitní hvězdárně pozoroval proměnné hvězdy v letech 1886-1900. Šafařík ve svých článcích doporučoval některé hvězdy ke spektrálnímu výzkumu. Tomu se od počátku devadesátých let 19. století začal věnovat astronomický ústav Karlovy univerzity pod vedením Gustava Grusse. První pozorování 20 proměnných hvězd však vykonal r. 1894 Gruss spolu s Václavem Láskou vizuálně, Argelanderovou metodou (Gruss, Láska, 1895). Ještě téhož roku publikovali i spektroskopická pozorování. Přestože počet těchto pozorování není příliš velký, představují počátek astrofyzikálního výzkumu u nás.

Na počátku 20. století pracovalo v našich zemích jen několik osamocených pozorovatelů. Významu Šafaříka, Pračky či Rosického však nedosáhl žádný z nich. Novým impulsem pro rozvoj astronomie bylo založení České astronomické společnosti v r. 1917. O sedm let později vzniká v jejím rámci i Sekce pozorovatelů hvězd měnlivých. Jejím prvním předsedou se stal Bohumil Hacar. Tucet zakládajících členů provedlo několik set pozorování nepravidelných hvězd. Většinu jejich pozorování publikoval bulletin francouzské společnosti AFOEV. Sekce se stala opravdovou organizátorkou činnosti v oblasti amatérského výzkumu proměnných hvězd u nás.

Na přelomu dvacátých a třicátých let se ve vedení sekce vystřídali František Schüller, Rostislav Rajchl a v r. 1930 stanul u jejího kormidla teprve sedmnáctiletý Zdeněk Kopal. Ten byl nejen velmi aktivním pozorovatelem - v letech 1929-32 vykonal přes deset tisíc pozorování, ale také výborným organizátorem - začal vydávat věstník sekce, vypracoval přehledy počtu pozorování, kreslil mapky, navázal rozsáhlé styky se zahraničními společnostmi a pozorovateli. Pod vedením Kopala dosáhla sekce nebývalého rozkvětu, jak v rozsahu činnosti, tak i počtu členů, a stala se jedním z evropských středisek amatérského výzkumu proměnných hvězd.

V r. 1933 převzal vedení sekce Vladimír Vand. V té době vrcholila pozorovatelská činnost Františka Kadavého, který v letech 1929-1936 provedl více než třináct tisíc pozorování (odhadů jasnosti) a stal se tak nejaktivnějším československým pozorovatelem v období první republiky. Do začátku druhé světové války se ve vedení sekce vystřídali ještě Vladimír Strýček, Alois Vrátník a Vladimír Ruml. Výsledkem práce sekce bylo každoročně několik tisíc pozorování zejména nepravidelných a polopravidelných proměnných hvězd. Sekce pracovala i v době okupace až do května 1943, kdy byla zrušena. Její členové však i poté pokračovali ve zpracovávání rozsáhlého pozorovacího materiálu. 28. 6. 1944 byla sekce pod vedením V. Strýčka obnovena nejdříve jako Skupina pozorovatelů proměnných hvězd a po osvobození (od září 1945) znovu jako sekce, avšak už nikoli České, nýbrž Československé astronomické společnosti. V r. 1947 se předsedou sekce stal Záviš Bochníček, třetí z pozorovatelů sekce, kteří měli na kontě více než deset tisíc pozorování (odhadů jasnosti).

Počátkem padesátých let se činnost sekce i její pozorovací program postupně dostávají do krize. Na brněnské konferenci pro výzkum proměnných hvězd v dubnu 1953 sice vzniklo usnesení, které mělo velkoryse řešit situaci v československém výzkumu proměnných hvězd po amatérské i profesionální linii, ale ze čtyř navrhovaných pozorovacích programů se „ujaly“ jen dva. První z nich – pozorování proměnných hvězd nepravidelných a polopravidelných, proměnných hvězd typu R CrB a nov přežívalo v podstatě z historických důvodů v pomalu odumírající sekci, jejíž činnost oficiálně definitivně ukončila reorganizace Československé astronomické společnosti v r. 1957. Bohužel se zánikem tehdejší sekce zmizelo i mnoho archivních materiálů, především velké množství nezpracovaných a nepublikovaných pozorování. Druhý program - výzkum nesledovaných zákrytových proměnných hvězd a zákrytových dvojhvězd s proměnnými periodami (vedený B. Hacarem) byl novinkou, navrženou na brněnské konferenci.

A právě k těmto pozorováním se v polovině padesátých let přihlásil tehdejší ředitel brněnské hvězdárny Oto Obůrka. Po několik let pak probíhaly oba zmíněné pozorovací programy souběžně, nicméně začínající pozorovatelé se stále více obraceli k programu brněnské hvězdárny. Tento pozorovací program jim například umožňoval získat „hmatatelné“ výsledky i v průběhu jediné noci. Už v červnu 1955 uspořádal O. Obůrka na brněnské hvězdárně soustředění pro pozorovatele a prostřednictvím astronomického tisku neúnavně propagoval pozorování proměnných hvězd. V r. 1958 pracovala v Brně skupina pozorovatelů, kteří se zacvičovali v práci s vizuálním fotometrem. K systematickým pozorováním však nedošlo. A tak skutečným, historickým mezníkem v amatérském výzkumu proměnných hvězd v Československu se stala astronomická expedice, která se konala od 14. do 27. srpna 1960 v Piešťanech. Proměnným hvězdám se na ní věnovalo 16 pozorovatelů (včetně O. Obůrky a jeho hosta K. Kordylewského z Polska), kteří provedli 707 odhadů (první z nich 21. srpna 1960) a získali 22 okamžiků minim jasnosti. Právě na této expedici byl po letech hledání a příprav položen základ současnému brněnskému pozorovacímu programu. Ten zpočátku zahrnoval nejen pozorování zákrytových dvojhvězd, ale také krátkoperiodických cefeid, a teprve po několika letech se zaměřil výhradně na zákrytové proměnné hvězdy.

Od léta 1960 se tedy brněnská hvězdárna stává faktickým centrem amatérského výzkumu proměnných hvězd v Československu. Zde jsou soustřeďovány výsledky pozorování, zde probíhá jejich zpracování a publikace, odtud dostávají pozorovatelé všechny potřebné materiály a pomůcky (mapky, předpovědi, ...). V čele programu stál tehdejší ředitel brněnské hvězdárny a první předseda nově vzniklé sekce pro pozorovatele proměnných hvězd O. Obůrka. Zejména jeho přičiněním se od r. 1961 začala na brněnské hvězdárně pořádat celostátní letní praktika a od r. 1963 semináře pro pozorovatele proměnných hvězd. Obůrka také publikoval první výsledky pozorování, nejdříve prostřednictvím časopisu Bulletin of Astronomical Institutes of Czechoslovakia a potom v Pracích lidové hvězdárny a planetária v Brně (Obůrka, 1966, 1967; Obůrka, Šilhán, 1970; Šilhán, 1971). Bohužel mu další pracovní povinnosti postupem času stále více znemožňovaly věnovat se proměnným hvězdám, a tak se ve vedení programu vystřídalo několik dalších lidí. Jmenujme z nich alespoň Vladimíra Znojila či Jindřicha Šilhána, přičemž druhý z této dvojice se na vedení programu podílí dodnes. Tito dva ovlivnili pozorovací program pozitivním způsobem, jinak však koncem šedesátých let došlo k poklesu pozorovací aktivity. V r. 1972 se vedení programu ujal Zdeněk Pokorný. Spolu s J. Šilhánem a K. Raušalem vydal o rok později rozsáhlý návod pro pozorovatele (Pokorný, Šilhán, Raušal, 1973). Začal vydávat nepravidelný Informační bulletin pro pozorovatele proměnných hvězd, snažil se o převedení dat a jejich zpracování na počítači, pokračoval v publikaci výsledků pozorování. V r. 1978 „přestěhoval“ letní praktika z Brna do Ždánic (s přestávkami do roku 2002) a Vyškova (od r. 1986 dodnes). V r. 1982 se stal vedoucím programu Zdeněk Mikulášek. Program amatérského výzkumu proměnných hvězd převzal v době, kdy začínalo jedno z jeho vrcholných období. Kromě praktik ve Ždánicích a Vyškově byla (a mnohde jsou i dnes) pořádána praktika, soustředění či expedice v Třebíči, Držkové (zlínská skupina), Zachotíně (pražská expedice), Plzni, ale také na několika místech na Slovensku. Činnost v rámci programu se značně rozšířila a bylo jen otázkou času, kdy přestane být jeho organizace zvládnutelná jedním či dvěma lidmi. K tomu skutečně ke konci osmdesátých let došlo. Vedení programu proto v r. 1990 na podnět Miloslava Zejdy sáhlo k rozsáhlé reorganizaci. Do prací spojených s realizací programu se zapojil i výbor (do té doby víceméně formálně existující) Sekce pozorovatelů proměnných hvězd ČAS. Vzniklo skupinové vedení programu, které představovali předseda sekce Z. Mikulášek, místopředseda Pavel Suchan, tajemník J. Šilhán a členové výboru M. Zejda (pověřený řízením skupiny pro zpracování dat), Dalibor Hanžl (vedoucí fotometrické skupiny), Jiří Borovička (vedoucí bibliografické skupiny), Antonín Dědoch, Petr Hájek, Petr Kučera, Alexandr Slatinský, Igor Kudzej. V průběhu následujícího roku se práce ve výboru sekce vzdali A. Slatinský a P. Suchan, kterého ve funkci vystřídal J. Borovička. Přestože těžiště každodenní organizační práce, spojené se značnou materiální podporou, zůstalo na bedrech brněnské hvězdárny, jejích zaměstnanců a spolupracovníků, výbor sekce jim tuto práci v řadě oblastí usnadnil. „Výkonným vedoucím“ programu však stále byl odborný pracovník brněnské hvězdárny, od r. 1990 její ředitel, Z. Mikulášek. V r. 1992 se pro pracovní zaneprázdnění tohoto postu vzdal. Štafetu převzal M. Zejda, který v závěru roku 1993 Z. Mikuláška nahradil i ve funkci předsedy sekce. Ke změně došlo i ve vydávání informací pro pozorovatele. Nepravidelný Informační bulletin (zpravodaj) byl v r. 1990 nahrazen věstníkem Perseus, který v současné době vychází čtyřikrát ročně. Jeho šéfredaktorkou se stala Eva Neureiterová (Šafářová). V letech 1994 - 1998 jím byl M. Zejda a od roku 1999 Petr Sobotka. Transformace vedení programu byla v podstatě ukončena až v r. 1992, kdy skupina pozorovatelů hlásící se k brněnskému pozorovacímu programu přijala název B.R.N.O. (Brno Regional Network of Observers). Jak velká je to skupina? Posuďte sami. V letech 1960 až 1992 přispělo vlastními pozorováními sedm set pozorovatelů, z nichž téměř dvě stě jich bylo aktivních v posledních třech letech (1990-92). Od r. 1960 se v Brně shromáždilo kolem deseti tisíc pozorovacích řad, jejichž výsledky byly publikovány ve třinácti číslech Prací Hvězdárny a planetária M. Koperníka v Brně (původně Práce Lidové hvězdárny a planetária v Brně) (Obůrka 1966, 1967; Obůrka, Šilhán 1970; Šilhán, 1971; Mikulášek 1972, 1985, 1986; Pokorný 1974, 1976, 1978, 1982; Mikulášek, Šilhán 1988; Mikulášek, Šilhán, Zejda 1992).

V polovině devadesátých let začalo vedení programu nabízet i možnost zpracovat, předat ke zpracování nebo publikaci i pozorování jiných typů proměnných hvězd než zákrytových dvojhvězd. Nezávisle na této iniciativě založili v r. 1996 L. Brát, P. Hájek a P. Sobotka v rámci sekce projekt pozorování fyzických proměnných hvězd. Pozorovatelé účastnící se projektu později vytvořili v rámci sekce skupinu Medúza. Amatérům se tak vrátila možnost pozorování fyzických proměnných hvězd, jak tomu bylo v první polovině našeho století.

Koncem roku 2001 vytvořila skupina pozorovatelů zákrytových dvojhvězd na popud M. Zejdy projekt Prosper, který se zaměřuje na (možné) zákrytové dvojhvězdy bez známých světelných elementů. Manažerem projektu se stal D. Motl.

Členové sekce se v současné době podílejí na řadě projektů výzkumu proměnných hvězd různých typů, například v rámci projektu HIPPARCOS, programu studia symbiotických hvězd Astronomického ústavu SAV v Tatranské Lomnici aj. BRNO udržuje čilé písemné i osobní kontakty s představiteli řady zahraničních společností pozorovatelů proměnných hvězd.

Na tomto místě je ale třeba se zmínit i o dalších aktivitách na poli proměnných hvězd v českých zemích a na Slovensku. Proměnné hvězdy pozorují také pozorovatelé v rámci projektu Amatérské prohlídky oblohy. Většinou jde o proměnné hvězdy nepravidelné, polopravidelné, případně cefeidy, stejně jako v případě pozorování několika českých a slovenských pozorovatelů, kteří se účastní práce v rámci programu americké společnosti AAVSO. Čeští astronomové jsou od r. 1992 o důležitých objevech informováni prostřednictvím Expresních astronomických informací (EAI), jimiž jsou také vyhlašovány různé pozorovací kampaně pozorování konkrétních objektů. V rámci těchto kampaní objevili čeští pozorovatelé i dvě nové proměnné hvězdy (GSC 1383.0600 Petr Pravec, 1993), (GSC 4383.0384 Kamil Hornoch, Jan Kyselý, 1993). Další proměnnou hvězdu (poblíž M 27) objevil náhodně v r. 1991 Leoš Ondra.

PŘIDÁNO V ROCE 2007...

Nová éra pozorování proměnných hvězd nastala na přelomu tisíciletí. Od počátku 21. století začala být pro běžné amatérské pozorovatele dostupná CCD technika. Za pomocí ní jsou pozorovatelé schopni získávat vysoce přesná a objektivní měření jasu hvězd a objevily se nové možnosti výzkumu proměnných hvězd.

Mnoho pozorovatelů začalo pozorovat s novým elánem a novou technikou zákrytové dvojhvězdy a určovat přesné okamžiky minim. Nástup CCD techniky u mnoha objektů odhalil trojhvězdnou podstatu nebo excentricitu oběžné trajektorie. Jako na běžícím pásu se začaly objevovat nové proměnné hvězdy a během prvních 6ti let 21. století jich čeští pozorovatelé objevili více než 100.

Ke změnám došlo i uvnitř Sekce pozorovatelů proměnných hvězd. Vlivem společenských změn i v důsledku personálních změn ve vedení brněnské hvězdárny - doposud sídla Sekce - došlo k odloučení Sekce pozorovatelů proměnných hvězd od Hvězdárny a planetária M. Koperníka v Brně. Ruku v ruce s tím došlo i ke změně na pozici předsedy Sekce. Od roku 2005 se jím stal Luboš Brát.

> Předpověď minim <

> Tranzity exoplanet <