Časopis e-Perseus

Jako tomu bylo v posledních 38 letech, tak i letos (tedy v roce 2007) se v listopadu uskutečnilo výroční setkání proměnářů z Čech a Slovenska. Hvězdárna ve Valašském Meziříčí hostila v pořadí již 39. konferenci o výzkumu proměnných hvězd a to ve dnech 16. až 18. listopadu 2007, akce se zúčastnilo celkem 32 astronomů.
 
 Během pátku 16. listopadu probíhal v odpoledních hodinách příjezd všech účastníků, ubytování (v ubytovně hvězdárny či v nedalekých hotelech) a v 18 hodin již mohl začít mluvit první přednášející. Byl jím RNDr. RENÉ HUDEC, Csc. z AVČR a otevřel naši konferenci velmi poučnou hodinovou přednáškou „Objekty astrofyziky vysokých energií jako opticky proměnné zdroje“. Jak se ukazuje, tak v mnoha případech jsou velmi zajímavé zdroje vysokoenergetického rentgenového a gamma záření opomíjeny pozorovateli v optickém oboru. Týká se to jak stelárních objektů (velmi hmotných i méně hmotných rentgenových dvojhvězd), tak i galaktických zdrojů (blazarů, kvazarů). Optické projevy přitom u některých objektů dosahují amplitudy až 6 magnitud. Pozorování takovýchto objektů by bylo velmi přínosné a vědecky hodnotné. Jak později zmínil L. BRÁT, tyto objekty budou náplní pozorovacího projektu HERO.
 
 Po takto silném a zajímavém tématu již byla konference v plném proudu a protože páteční večer již pokročil, byl zbývající čas věnován lehčím přednáškám a cestopisům.
 
 RNDr. MILOSLAV ZEJDA nás obrazem i slovem provedl po Nové Zélandu a tamní „Mt. John Observatory“, kde byl v létě na pozorovacím pobytu. Následně ONDŘEJ PEJCHA velmi poutavě pohovořil o svém – rovněž letním – pobytu v Jihoafrické republice, kde s 1m dalekohledem několik týdnů pozoroval zjasnění stelárních zdrojů v Galaktické výduti – takzvané gravitační mikročočky. A na závěr pátečního večera nám M. ZEJDA ještě popovídal o „Problémech astronomie a astronomů v Oděse“, kde byl na konferenci věnované památce profesora Tseseviche.
 
 Následoval úprk znavených účastníků konference do hotelů či ubytoven po městě, protože příští den měl být velmi perný a nabitý mnoha, velmi zajímavými přednáškami.
 
 V sobotu 17. listopadu začal první přednáškový blok v 8:30, hned po snídani, kterou zajistil LOC přímo v prostorách hvězdárny (což bylo velmi milé). Nejprve představili autoři své postery (kterých se letos sešlo poměrně hodně) a bez dalších okolků jsme začali.
 
 Nejprve LADISLAV ŠMELCER pověděl o své „Fotometrii a spektroskopii symbiotické hvězdy YY Herculi“. Kromě dlouholeté barevné fotometrie – troufám si tvrdit, že unikátní v mnoha ohledech – se podařilo autorovi sehnat a ve spolupráci s AVČR Ondřejov pořídit i spektra s vysokým rozlišením. Spektra byla pořízena v rozdílných fázích světelné křivky, což koresponduje i s měnícím se tvarem emisních čar. Podrobný rozbor spekter ještě není proveden, takže na jejich zajímavé vysvětlení si budeme muset počkat asi do příští konference.
 Mgr. PETR ŠVAŘÍČEK přiblížil posluchačům problematiku dvojhvězd s pulzující složkou s důrazem především na pulzující komponentu. Kromě popisu různých druhů pulzací autor vysvětlil i důvod, proč je dobré sledovat právě pulzující komponenty zákrytových dvojhvězd. Z modelování světelné křivky a křivky radiálních rychlostí získáváme základní údaje o studovaném pulzátoru – hmotnost, poloměr, svítivost, efektivní teplotu metalicitu a věk. Dostáváme tak vynikající základ pro následnou astroseizmologii pulzátora.
 Mgr. ĽUBOMÍR HAMBÁLEK měl dále přednášku „Nové premenné hviezdy v známych CCD poliach“. Zde představil výsledky svého pátrání po nových proměnných hvězdách v archívu CCD pozorování pořízeného v Tatranské Lomnici. Po příspěvku se diskutovala hlavně problematika a vliv stáčení zorného pole CCD čipu na kvalitu fotometrických dat a možnost vyhledávání proměnných hvězd.
 
 Po 30 minutové přestávce dostal slovo M. ZEJDA a jeho příspěvek „Je libo model dvojhvězdy?“ Představil v něm všechny známé algorytmy a metody modelování zákrytových dvojhvězd.
 Mgr. MAREK CHRASTINA měl následně velmi pěkně didakticky pojatou přednášku „CCD fotometria: neistota merania“, ve které připomenul základní fakta o CCD fotometrii a pravidla, která je třeba dodržovat. Není nad to obeznámit se do detailu se základy, na kterých je vystavena všechna naše další práce.
 Před přestávkou měl ještě krátký příspěvek PAVOL A. DUBOVSKÝ a to o „Kolonických superhumpech“. Představil zde některá zajímavá pozorování kataklyzmických dvojhvězd pořízené na hvězdárně na Kolonickém sedle.
 
 Po této palbě přednášek a vědomostí byli všichni účastníci konference již tak vyhládlí, že musela být vyhlášena pauza 90 minut na oběd. Ještě před úprkem do restaurace nás všechny velmi zlomyslně zdržel fotograf a byla pořízena společná fotografie (velmi pěkná!) před budovou hvězdárny. A pak už hurá na oběd do Valašské Koliby.
 Po obědě přišla na řadu matematicky náročnější přednáška Doc. RNDr. ZDEŇKA MIKULÁŠKA Csc. „Nové postupy ve zpracování a interpretaci pozorování proměnných hvězd“. Vzhledem k tomu, že v posledních letech rapidně narostl objem velmi kvalitních fotometrických dat, je třeba také zvolit odpovídající metody jejich zpracování. Autor představil především robustní regresi a komponentovou analýzu a jejich aplikaci na řešení fotometrických úloh. Jako např. prokládání světelných křivek, reálné váhování dat, konstrukce O-C diagramů, zpřesňování efemerid, apod.
 V podobném duchu, tedy v požadavcích na co nejvyšší přesnost měření a dalšího zpracování fotometrických dat se nesl příspěvek i Mgr. KAROLA PETRÍKA „Transformačné koeficienty“. Autor zde přednesl pádné důvody PROČ provádět transformaci instrumentální fotometrie do mezinárodního standardního fotometrického systému. Hlavně však přednesl JAK toto dělat v praxi. Jde to i za pomoci běžného kancelářského software – Excelu.
 
 Následovala 30 minutová pauza a už jsme museli pokračovat dál, neboť čas nás neúprosně tlačil kupředu. PETR SOBOTKA nastínil účastníkům konference v lehkosti co jsou to symbiotické proměnné hvězdy a hlavně představil celou řadu jejich dlouhodobých světelných křivek, které pořídil ve spolupráci s O. PEJCHOU na brněnské hvězdárně. Jde často o světelné křivky, které se vymykají běžným představám o symbiotických hvězdách.
 Následoval RNDr. AUGUSTIN SKOPAL, Csc. svou přehledovou přednáškou „O světelných křivkách symbiotických hvězd“. Vysvětlil zde základní mechanizmy, které činí symbiotiky tím čím jsou a jak se jejich projevy podepisují na jejich světelných křivkách. Velmi pěkná přednáška, ze které jsem si – a věřím že každý z posluchačů – odnesl spoustu nových poznatků.
 Blok přednášek uzavíral P. A. DUBOVSKÝ představením „Začiatku asteroseizmológie na AO Kolonica“. Za pomoci 1-m reflektoru a citlivého fotoelektrického fotometru se na Kolonickém sedle rozjíždí ambiciózní projekt pozorování pulzujících proměnných hvězd a studium hvězdného nitra, astroseizmologie.
 
 Tím byl sobotní odborný program vyčerpán a šlo se na večeři (tentokrát už naštěstí nikdo nezdržoval hladovějící od večeře s žádným focením).
 
 Po večeři přišla na řadu plenární schůze Sekce PPH ČAS. Tu představovaly hlavně dva body, a to především rozsáhlá zpráva o činnosti Sekce pozorovatelů proměnných hvězd ČAS za rok 2007, kterou přednesl předseda Sekce LUBOŠ BRÁT a do zprávy o hospodaření (Ing. RADEK DŘEVĚNÝ). Zprávu o činnosti Sekce si můžete přečíst celou v Perseovi 4/2007, takže se jí věnovat nebudu. Zmíním se zde jen o udělení ceny Jindřicha Šilhána „Proměnář roku 2007“. Stal se jím ANTON PASCHKE a cenu získal za dokončení své rozsáhlé databáze zákrytových dvojhvězd a jejich pozorování v O-C bráně. Oceněný bohužel nebyl na konferenci přítomen, takže mu diplom byl zaslán poštou domů do Švýcarska.
 
 Jak jsem se již zmínil, diskutovalo se i o hospodaření Sekce. Letos jsme hospodařili se ztrátou asi 7 tisíc Kč. Oproti očekávání se okolo tohoto faktu vznesla poměrně vzrušená debata, kterou ukončil až druhý den ráno hospodář R. DŘEVĚNÝ, když proměnářům vysvětlil, že Sekce není s penězi v mínusu, ale pouze měla tento rok větší výdaje. Celkově jsme samozřejmě v kladných číslech a nekrachujeme. Dokonce se podařilo i výsledek hospodaření do úplného konce roku 2007 obrátit do kladných čísel a to hlavně díky sponzorskému příspěvku od Ostravské hvězdárny (děkujeme!) a novým členům, kteří se přihlásili na základě diskuse o prosperitě Sekce.
 Po skončení plenární schůze přišel na řadu konečně všemi toužebně očekávaný společenský večer, za kterého se plodně diskutovalo a popíjelo až do půlnoci. Zde mi dovolte další poznámku, víno, které jsme na konferenci pili dovezl ze Znojma RADEK DŘEVĚNÝ a věnoval jej Sekci jako sponzorský dar v hodnotě několika tísíc Kč! Děkujeme!
 
 No a protože konference měla ještě pokračovat celé nedělní ráno a dopoledne, bylo nutné pomalu společenský večer opustit a odebrat se do hotelu.
 
 V neděli ráno jsme svěží – někteří méně svěží – pokračovali dalšími body programu.
 
 ONDŘEJ PEJCHA (jako již tradičně nedělní „otvírák programu“) předvedl všem pozorovatelům s německou paralaktickou montáží, jak mohou „Kompenzovat vliv proložení montáže“ při průchodu sledovaného objektu místním meridiánem. Pokud nemáte dokonale pořízený flat field, je proložení montáže na světelné křivce vždy znát. Projeví se skokem, jehož výška může dosahovat až několik desetin magnitudy. Tento neduh lze naštěstí vykompenzovat při zpracování pořízením takzvaného „superflatu“, který se vygeneruje přímo z fotometrické řady. Metoda je ještě v plenkách a přestože dává dobré výsledky, je třeba i trochu štěstí, aby se to povedlo. Nyní je třeba provést sérii ověřovacích pozorování a testů, které umožní celý postup doladit a zautomatizovat nějakým softwarem.
 Pokračoval MATÚŠ KOCKA s „Identifikací X-ray zdrojů v optickém oboru“. Identifikovat takový zdroj vysokoenergetického záření není úplně jednoduché. Autor představil několik možností jak na to. Ukazuje se, že vhodné jsou především dvě metody - analýza krátkodobých fluktuací jasnosti a zanesením objektů do H-R diagramu (objekt musí být modrý).
 I v dalším příspěvku jsme se drželi rentgenových zdrojů. Autor LUBOŠ BRÁT přednesl příspěvek „Dvě sezóny s unikátní V 615 Cas“. Objekt, který se ukázal být zdrojem rádiového, infračerveného, optického, ultrafialového, měkkého rentgenového, tvrdého rentgenového i gamma záření (!) je ve skutečnosti velmi hmotná rentgenová dvojhvězda – takzvaná Be-X ray binary. Dvojhvězda s orbitální periodou 26 dní obsahuje primární složku Be V a sekundární složku neutronovou hvězdu nebo dokonce černou díru. Dochází zde ke vzplanutím s periodou shodnou s orbitální periodou, ale v různých energetických pásmech v rozdílných fázích. Dvojhvězda je silně excentrická a v periastru dochází k interakci mezi NH a dekrečním diskem okolo Be hvězdy.
 A aby bylo rentgenového záření ještě více, pokračoval přednáškou o velmi měkkých rengenových zdrojích QR And a V Sge KAROL PETRÍK. Za posledních několik let se podařilo autorům naměřit a sehnat obrovské množství pozorovacího materiálu a nyní jej postupně analyzují. K dispozici mají simultální barevnou CCD fotometrii i spektroskopii.
 
 A po poslední přestávce přišel na řadu i poslední blok přednášek. Mgr. PETR ZASCHE poutavě pohovořil o zákrytových dvojhvězdách, které jsou složkou trojhvězdy s opticky odlišenou třetí složkou. Kombinací fotometrických dat (měření okamžiků minim) a astrometrických dat (měření polohy třetí složky soustavy) lze nezávisle určit paralaxu systému a to s přesností, jaké dosahovala i mise Hipparcos! Autor vyzývá pozorovatele ke spoluprácí.
 Další příspěvek měl RNDr. PETR SVOBODA a to „Tipy a triky přesné CCD fotometrie“. Nesmírně poučná přednáška pro každého, kdo měří s CCD kamerou. Autor zde rozebírá do nejmenších detailů všechny vlivy, které při pozorování zvětšují chybu měření, jak mohou vzniknout falešné trendy či hrubé chyby v pozorovacích datech a jak docílit co nejpřesnější fotometrie. Autor rovněž porovnával měření s fotoelektrickým fotometrem s CCD kamerou a výsledek jednoznačně hovoří pro CCD kameru. Snad jen profesionální a nesmírně drahý fotometr může být lepší než běžně prodávaná CCD kamera.
 Předposlední příspěvek přednesl Mgr. GABRIEL SZÁSZ a to o „On-line databázi fotometrických pozorování mCP hvězd“, kterou vybudovali na fakultě astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Původně spíše soukromá databáze byla rozšířena a povznesena na profesionální úroveň a nyní slouží celé odborné veřejnosti.
 Poslední příspěvek měl STANISLAV PODDANÝ, který „Řešil světelné křivky transitujících exoplanet programem Phoebe“. Ukazuje se, že tento program nedává reálné výsledky (teploty a poloměru exoplanety) a je navržen spíše pro modelování zákrytových dvojhvězd. Na modelování křivky tranzitu exoplanety je lépe využít jednodušší postup zákrytu svítivého bodu (mateřské hvězdy) temným, nesvítícím bodem (kotoučkem exoplanety).
 
 Na závěr lze říci, že akce byla již tradičně velmi úspěšná a všichni účastníci si z ní odnesli nejen nové kontakty a poznatky, ale i nový elán do další činnosti. Tato „tradiční úspěšnost“ však nepřichází snadno a lehce, ale je výsledkem velmi tvrdé práce organizátorů. Dovolte mi na tomto místě poděkovat LADISLAVU ŠMELCEROVI a jeho týmu za bezvadnou organizaci zázemí a řediteli hvězdárny LIBORU LENŽOVI za vřelé přijetí a poskytnutí prostor.
 Děkuji všem přednášejícím i diskutujícím za hodnotné naplnění konference. Příspěvky, které zde zazněly budou vydány jako součást sborníku, který vyjde v průběhu roku 2008 v OEJV. Těším se naviděnou napřesrok!